Introvert.

10. august 2016 at 15:36 | Lost Girl.
Každý z nás, kdo už má těch pár let ve škole za sebou zná všechny temperamentní stránky. Dvě z nich se řadí do introverze a dvě zase do extraverze. Já, i když se tak občas necítím, se řadím do introverze, konkrétněji jsem melancholik.
Člověk, jako melancholik může být i šťastným člověkem, prostě tu svou stránku skrývá v sobě. Pesimismus, introveze, melancholie - taková je má osobnost a občasným depresivním chvilkám se nevyhnu ani já.
Po prázdninách, přesněji dne 5. září mě čeká příchod do druhého ročníku gymnázia. Pokud se mezi vámi najdou čtenáři, kteří četli všechny moje články. V jednom jsem se o mé škole zmiňovala. Zmiňovala jsem se o té mé stránce, která vlastně nebyla má, protože jsem se dlouho přetvařovat neuměla.
V prvním ročníku se všechno zdálo v pořádku, aspoň ze začátku roku, přetvařovala jsem se, dělala jsem ze sebe bílou ovci a společneského člověka. Někdy v pololetí se to ale změnilo a v naší třídě se objevila další černá ovečka a člověk, který miluje samotu.
Spoustě lidí z vás se to bude zdát zvláštní. Jelikož je samota mým nelepším přítelem. Občas tu samotu vyplňuji vlastním mluvením pro sebe. Místo toho, abych si myšlenky pehrávala v hlavě, tak je musím vyslovovat, abych se na ně lépe soustředila. Což je nejspíš chyba. Proč?
Při normálním mluvení většinou gestikuluji rukama, a tak se mi to stává i při mém mluvení pro sebe. Připadám si jako blázen, když tohle dělám, ale tímhle mluvením trpím již delší dobu (přibližně od sedmé třídy základní školy). V prvním pololetí minulého školního roku se mi to asi povedlo nějak ztlumit na minimum, ale když se objevila samota, přišlo i to mluvení. Dávám si samozřejmě pozor na lidi, kteří kolem mě prochází, proto když vidím lidi, tak si pro sebe nemluvím a svoje myšlenky mám téměř skryté.
Když se ale objevím v nějaké uličce sama, opět si tiše sděluji své myšlenky. Nejhorší na tom je, že občas se za mnou nějaký ten člověk najde a potom je to velmi trapná situace, když mě sleduje, jak ze sebe dělám naprostého blázna.
Abych se vrátila k druhému pololetí, s nikým jsem se nebavila a občas mi přišlo otravný, když jsem musela s někým sedět. Co se ale stalo, když jsem se ještě pár měsíců před tou situací ptala každého, jestli by si se mnou nesedl?
Jako introvert beru i hodně věcí na vážno. Někdo zavtipkuje na mou osobu a myslí to převážně ze srandy, já se ale urazím a pár minut s dotyčným člověkem nemluvím. Prý moje introverze dokonce dosáhla nějaké velké hodnoty s tím, že normální introvert je jen stydlivý a tichý, ale já, že se rozbrečím nad každou maličkostí a svoje depresivní chvilky již zařazuji do každodenních činností. Jsou snad myšlenky na smrt nenormální?
 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 the lizz. the lizz. | Web | 10. august 2016 at 17:52 | React

myšlenky na smrt by asi normální být neměly, řekla bych. určitě ne, když člověk neprochází nějakou těžkou životní situací a tak.. je důležitý najít aspoň nějaký smysl života:)

2 Ann. Ann. | Web | 10. august 2016 at 19:27 | React

V hodně věcech se s tebou shoduji; jsem také introvert: melancholik. Nejraději jsem sama (i když teda společnost menšího počtu lidí mi nevadí). Musím ale říci, že když si ze mě někdo udělá srandu, umím se tomu zasmát, za což jsem docela ráda :DD i když mi to třeba taky vadí, nic nedám znát a raději se tomu zasměju. Ovšem moje stydlivost je dost veliká překážka, protože já se stydím opravdu hodně a dost mi to vadí :D

3 Wolf Wolf | Web | 10. august 2016 at 19:41 | React

presne sa s tebou stotožňujem- aj s tým kecaním si po uličkách.
keď sú ľudia vážne šťastný na smrť nemyslia.

4 *Mushroom* *Mushroom* | Web | 11. august 2016 at 15:55 | React

Já jsem opak. Teda ne úplně. Jsem introvert, ale občas mám něco jako extrovertní chvilky. Doma se chovám jinak než ve škole a třeba někde na dovolené či na táboře se zase chovám úplně jinak. Ale jsem vesměs flegmatik optimista. Takže mám zase ten problém, že lidé často nechápou že mě může také něco naštvat, urazit, zranit,.. A taky si často povídám sama se sebou. Jenom při tom nemáchám rukama.

5 Brunet. Brunet. | Web | 12. august 2016 at 12:26 | React

Jedine ak príjmeme, že sme aký sme, vtedy sa začnú diať veci aké len chceme.. :)
Ja som extrovertný introvert. Nemám problém s komunikáciou, no tiež napr. ako ty v škole mi je lepšie samej. :-)
častejšie som sama ako s ľuďmi, ale nemám problém s ich vychádzaním.
držím prsty, aby si sa s tým zmierila a prijala fakt, že si jedinečná :-)

6 Nikki Allen Nikki Allen | Web | 12. august 2016 at 21:59 | React

V hodně věcech jsme si podobné :)
Jsem vlastně introvert, ale jsem zvyklá chovat se jako extrovert...

7 Violet Violet | Email | Web | 13. august 2016 at 12:35 | React

Ahoj,
dělám konkurz na spoluadminku (beru i více spoluadminek). Byla bych ráda kdyby ses přihlásila :-)
ZDE-http://zviratka-hezka.blog.cz/1608/konkurz-na-spoluadminku-tohoto-blogu

8 Anita Anita | Email | Web | 21. august 2016 at 14:28 | React

Neměla bys život brát tak pesimisticky. Je přeci na světě i tolik krásných věcí, mezi kterými si vytvořit svůj smysl života. :) Brát všechno moc vážně není k ničemu. Zkus se na věci dívat s nadhledem. :)

9 Sasanka Sasanka | Web | 13. september 2016 at 9:12 | React

Jsem introvert, který nesnáší, když je sám - to je teprve guláš :D Nedokážu žít bez společnosti druhých lidí, ale zároveň mě větší množství cizích lidí děsí k smrti...
Ale chtěla jsem ti poradit něco, co u mě fungovalo, když jsem mívala horší náladu  aměla jsem pocit, že můj život stojí za pendrek. Každý den večer jsem si na jeden papír napsala všechny věci, co mě potěšily... i úplné drobnosti: že měli v jídelně dobrý oběd, že svítilo sluníčko, že jsem si koupila zmrzlinu, že se mi podařilo pochopit těžkou látku v matice atd. A na druhý papír jsem si napsala to, co mě štvalo. Potom jsem se na to podívala a uvědomila si, že ty pozitivní věci převládají, když se člověk snaží je vidět a nezavírá se před nimi. Je jednodušší se užírat a zoufat si, ale to není k žití. Schválně to zkus, opravdu se zamysli nad vším, co tě potěšilo (třeba i to, že sis sama se sebou krásně popovídala, což mimochodem dělám taky) a to, co se nepovedlo nebo tě rozesmutnilo, jednoduše napiš na papír, ten zmačkej a vyhoď :-)

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement